Recenze: The Last of Us Part 2 – Úspěch nebo propadák?

The Last of Us Part 2 je konečně tady! Od 19. června je hra k dostání jak na PS Store, tak v kamenných obchodech a fanoušci prvního mega úspěšného dílu postapokalyptického příběhu o Joelovi a Ellie tak mohou jásat. Nebo ne?

Těsně před vydáním druhého pokračování se začali objevovat první recenze renomovaných portálů a vypadalo to, že tenhle drsný a temný titul má náběh na hru roku 2020. Celkem zajímavá představa, v souvislosti s nepříjemnými událostmi ve světě ne? Recenze byli tak pozitivní, že bylo těžké najít hodnocení pod 9,5/10 a hra se stala nejrychleji prodávající exkluzivitou PS4 vůbec. Pár hodin po vydání ale přišla studená sprcha v podobě uživatelských recenzí, která ne úplně korespondovala s dosavadním hodnocením. Uživatelská hodnocení se pohybovala kolem 3-4/10, což dost značně poškodilo bezchybný obraz triple A titulu. Co tedy stojí za tak silně negativním feedbackem a proč se na studio Naughty Dog a speciálně na creative directora Niela Druckmana vznesla tak obrovská vlna kritiky?

UPOZORŇUJI, ŽE DALŠÍ TEXT BUDE OBSAHOVAT SPOILERY

První negativní recenze se začali objevovat už téměř 2 hodiny po vydání. Pravděpodobně za tím stojí nespokojenost hráčů s úvodním nasměřováním příběhu, kde se hned rozloučíme s velice oblíbenou postavou Joela. Toho totiž dostihne vlastní minulost z předchozího dílu, kde při záchraně Ellie vyvraždil značnou část skupiny Fireflies (Světlonošů), která se snažila o vytvoření vakcíny. Přeživší ze skupiny, vedeni Abby, dcerou hlavního lékaře zodpovědného za Ellinu operaci, svou pomstu dokonají již po dvou hodinách hrání. Joelova smrt a fakt, že druhé pokračování se už nebude spojovat s jeho společnou cestou s Ellie, fanoušky doslova rozzuřil. První a nejspíš i tou největší výtkou se tak stal příběh, který většina fanoušků označila za nezáživný, plytký a plný nesmytelných pasáží s velice pomalým tempem. Druhou výtkou byl gameplay, který se podle uživatelů nijak zvlášť neliší od prvního dílu a nepřináší žádná zásadní vylepšení. Jediné co bylo hodnoceno uživateli pozitivně, bylo grafické zpracování a detaily, které vyždímali ze systému PS4 maximum. Ale i tady najdeme kritiky, kteří označovali násilí a zabíjení za „až příliš reálné“ s tím, že na některé scény bylo doslova nemožné se dívat.

Rozdíl hodnocení herních portálů a uživatelů mě nenechal chladným a proto jsem se rozhodl si hru vyzkoušet a zjistit, která strana má podle mě blíže k pravdě. Nabízím vám tedy krátkou recenzi s osobním pohledem na kvalitu a zpracování The Last of Us Part 2. Při hodnocení jsem se snažil být co nejobjektivnější a chápu, že při současné polaritě názorů se mnou nemusí řada hráčů souhlasit.

Příběh

Začátek příběhu nás přivádí do města Jackson, kde se Joel a Ellie usadili na konci prvního dílu. Život ve městě se zdá být pokojný a akci zajišťují jenom občasné výjezdy na kontrolní stanoviště, za účelem čištění okolí města od nakažených. Situace se ale změní po již zmiňovaném zabití Joela.

Příběh je dále rozdělen na tři části. První část budete hrát za Ellie, se kterou se vydáte do města Seattle spolu s jejími přáteli Dinou a později taky Jesseem vykonat odplatu na skupině, která měla v zabití Joela prsty. Seattle je tak hlavním dějištěm celého příběhu, ve kterém budou vašimi hlavními nepřáteli členové skupiny W.L.F, neboli také Vlci, ke kterým patří i Joelovi vrazi. Další skupinou jsou Scars, neboli Zjizvenci, kteří vedou válku proti W.L.F a představují kult náboženských fanatiků, hlásajících návrat k primitivnějšímu způsobu života. Nezapomínáme samozřejmě ani na nakažené, kterých je doslova plný Seattle a setkáte se i s novými, doposud neznámými typy. Hráním se prokousáváte novými částmi města, získáváte nové informace a postupně zabíjíte Joelovy vrahy až do doby, kdy se do vašeho tábora ve městském divadle nedostane vůdkyně vrahů Abby a ocitnete se v pasti.

Pak přichází na radu druhá část příběhu, kterou si zahrajete za hlavního záporáka, Abby. Dozvíte se, proč se rozhodla Joela zabít, jakým způsobem žijí členové W.L.F. a její vyrovnávání se s umíráním jejích přátel rukou Ellie. Spřátelíte se se dvěma odpadlíky ze skupiny Zjizvenců – malým transgender chlapcem Levem a jeho sestrou Yarou, kteří vás zachrání od jisté smrti. Tohle přátelství vás ale bude stát vaše místo ve skupině W.L.F. a sami se pak stanete odpadlíky. Příběh vás zavede až do již vzpomínaného divadla, kde konfrontujete Ellie a její přátele. Při přestřelce přijde o život Jessee a těžce se zraní jak Dina, tak i Ellie, kterou navzdory všemu nechá Abby jít se slovy, že ji již nechce nikdy vidět. Abby se posléze vydává do kalifornské Santa Barbary, kde hledá pozůstatky své bývalé skupiny Světlonošů, no narazí jenom na násilnou otrokářskou skupinu tzv. Rattlers (Štrkáči), kteří ji zajmou a odvedou do svého tábora.

Třetí část si opět zahrajete za Ellie, která je po svém dobrodružství zpátky doma na farmě, nedaleko od města Jackson. Žije tam spolu se svou přítelkyní Dinou a její synem J.J-em, kterého otec Jessee, zemřel rukou Abby v divadle na konci první části. Ellie ale nedokáže pomstě odolat, opustí svou rodinu a vrací se do Santa Barbary, kde osvobodí tábor otroků a ve velkém finále konfrontuje Abby v drsné rvačce. Navzdory všemu se ale Ellie rozhodne Abby nezabít a nechá jí i malého Leva jít svou cestou. Po návratu na farmu ale zjistí, že jak Dina tak i J.J. jsou pryč a z její dosavadního života a domova nezůstalo nic.

Hodnocení (8/10): I když byl u uživatelů příběh velice kritizován, musím přiznat, že jsem si ho velice užil. Ano, jednalo se o klasický revenge plot, avšak neumím si představit co jiné by se do tak temného světa lépe hodilo. Další honění se za vakcínou? Nebo útok neznámými nepřáteli na město Jackson?  Zabití klíčové postavy Joela bylo odvážné ale podle mě nezbytné pro nový směr a vytvoření napětí v příběhu. Konec konců, Joel si za to v prvním dílu mohl tak trochu sám.

V zásadě jsem rozuměl proč postavy v příběhu dělají to co dělají ale je třeba poznamenat, že postavy Diny a Jesseeho byly navrženy trochu plytce a mohli být více rozpracovány. Části příběhu hrané za Abby mi na rozdíl od kritiků vůbec nepřišli nudné, právě naopak. V některých pasážích jsem se bavil za Abby více než za Ellie a dokázal jsem se do jejího chování vcítit natolik, že jsem ji začal fandit. Konec příběhu mě nepřekvapil ale ani nezklamal a přiznávám, že mě emočně zasáhl. Dokonale ukazoval co se může stát s člověkem, který svůj život podřídí pouze honěním se za pomstou bez ohledu na možné důsledky svého chování.

Co se tempa týče, je pravda, že jsem narazil na hluchá místa nebo plot holes, které mě ale při hrání nerozhodili a dokázal jsem se přes ně přenést a vývojářům je odpustit. Z příběhu bylo dost výrazně cítit i LGBT agendu a prvky feminismu a to jak u hlavních, tak i u vysedlejších postav. Jestli si tímhle krokem komunitu vývojáři znepřátelili nebo naopak, nebudu hodnotit. Mě osobně tyto prvky nevadili. Chápu ale, že v případě některých hráčů to mohlo působit až příliš nuceně.

Gameplay

Seznámení se s herními prvky a mechanikami probíhá velmi intuitivní formou hned v úvodu příběhu. Naučíte se pohybovat, přeskakovat, či podlézat překážky, bojovat s nepřáteli a to jak zblízka tak i na dálku. Postava se ovládá lehce, při překonávání překážek nejsou výraznější problémy a vše je snáze pochopitelné. Systém sbírání itemů a craftingu se nijak výrazně neliší od prvního dílu, takže nic extra překvapivého nečekejte.

Možnosti na přezkoumávaní okolí jsou velice bohaté a častokrát se stane, že nějakou tu věc spatříte až na druhý pokus. Jestli si ale chcete hledání ulehčit, můžete si v sekci možnosti nastavit pomůcku skenováni předmětů, která vám hledání značně usnadní. Při sběru itemů je ovládání někdy trošku nepraktické ale není to nic co by se nedalo zvládnout. Novinkou v systému boje je možnost úskoku před útočícím nepřítelem a následný protiúder pěstí nebo nasazenou zbraní. Je pravdou, že NPC občas reagují nestandardně. Nevidí vás na místech kde by vás naopak vidět měli a někdy jsou zas schopni vás trefit zcela přesně i když máte pocit, že se dokonale kryjete. Občas jsem měl pocit, že i s vylepšeným systémem naslouchání nejsem schopen nepřátele v dálce identifikovat a musel jsem se spoléhat čistě na svůj zrak.

Hrání je často přerušováno cutscénami, co si také vysloužilo hodně kritiky. Cutscény se objevují poměrně často a nejsou zrovna krátké. Mě osobně se ale tenhle prvek hrozně líbil a bral jsem ho jako příjemný oddech od neustálého zabíjení a prozkoumávání jednotlivých budov. Chápu, že pro hráče, kterých cutscény a vývoj příběhu příliš nezajímají a raději si užívají akci, může místy hra nudit a působit jako zbytečné tlachání a natahování.

Hodnocení (8,5/10): Je pravdou, že gameplay je velice podobní prvnímu dílu a přináší jen málo novinek. To je ale právě to, co se mi na hře líbí. Nové prvky do hry skvěle zapadají, vše se jednoduše ovládá a pasáž hrání je následně rozumně vyvážena cutscénami. Seattle je plný míst na prozkoumání a jestli budete hrát ve stylu tichého zabijáka nebo vést otevřenou bitvu, hra vás bude bavit. Na druhou stranu nám trochu skřípe inteligence NPC, občasná nemotornost při sbírání předmětů a cutscény mohou některým hráčům hru až příliš zpomalovat.

Grafické zpracování

Nebojím se říct, že v téhle sekci není hře vůbec co vytýkat. The Last of Us Part 2 doslova vyždímala z PS4 vše, co to šlo a výsledkem je úžasná grafika a propracované detaily prostředí, postav a NPC. Při hrání jsem nenarazil na žádnou chybnou texturu nebo bug, který by mně donutil měnit můj herní styl nebo restartovat hru. Ať už jste v Jacksonu, Seattlu nebo Santa Barbaře, vše působí velice realisticky a jede plynule bez problémů. Věřím, že grafické zpracování muselo potěšit i toho největšího kritika.

Faktem ale je, že některý hráči si na propracovanou realitu stěžovali a to hlavně během bojových scén. Ty prý byly, podle slov kritiků, až příliš realistické, brutální a místy nebylo vůbec lehké se na ně dívat. Já jsem ale od titulu, který je znám svým temným příběhem, brutalitou a násilím nic jiného ani neočekával a byl sem velice příjemně překvapen jak reálně hra působila. Krví a krutostí se nešetřilo, to přiznávám ale konec konců, hra je přístupná až od 18-ti let.

Hodnocení (10/10): Jedním slovem, fantastické. Grafika hry vůbec nezklamala a vývojáři si dali na propracovanosti detailů prostředí a postav hodně záležet. Všechno jede plynule a bez bugů. Hra je velice realistická, co může slabší povahy při některých scénách rušit ale s tím se při tak temném titulu jednoduše musí počítat.

Celkové hodnocení: 8,5/10

Jestli bych se musel přiklonit na některou ze stran odborné časopisy versus uživatelé, přikloním se k odborným časopisům. The Last of Us Part 2 určitě nebude hrou roku 2020 ale v žádném případě to není propadák, jak se píše v uživatelských recenzích. Přiznávám, není to hra pro každého a plně chápu tak výrazné rozdílnosti názorů komunity. Hráči, který očekávali stejně silný příběh jako v první části, spoustu novinek v combat systému a rychlou akční zábavu si s největší pravděpodobností na své nepřijdou. Hra spíše cílí na hráče s otevřenou myslí, kteří nejsou až tak upjatí na předešlý díl a jsou schopni určité věci vývojářům odpustit. Na oplátku dostanete perfektní grafické zpracování, pohodlnou hratelnost a zajímavý a emocemi nabitý příběh.

Boris
Boris "Frost" Schubert
Boris
Redaktor
Redaktor SurvivalZone.cz specializující se na oblast managementu a marketingu. Věnuje se copywritingu, sportu a je velký fanoušek herní trilogie The Witcher.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *